Jestli Jouda má s něčím zásadní problém, je to ráno. Vstát, nasnídat se (tuto činnost doma obvykle přeskakuje, ale tady mu to málem nutí), jet do práce a ještě o tom něco pěkného napsat, nejlíp tak, aby se to dalo zfilmovat. Mohl by říct, že ho probudilo zemětřesení. Záplavy. Godzilla. Nebo alespoň ze ZOO uprchlý šimpanz. Bohužel, ani opička na obzoru a tak Jouda musel opět vzít za vděk klasickým budíkem s klasickou již skladbou Dresden Dolls "My Alcoholic Friends".
Tady Amanda na něčem docela frčela, ale lepší záznam těžko najít....
Stereotyp všedního rána narušil až telefonát na pokojový telefon. Hlavou mu prolétl včerejší večer, ale protože je tady hodný, tak rychle pochopil, že to bude nejspíš kolega. Zvedl sluchátko, ze kterého se ozval umrlčí nakřáplý hlas, který mu sděloval, že se necítí dobře, má teploty a všechny tyhle vymoženosti, které provázejí chřipku a že pojede sám. Jouda ještě prohodil pár slov s kolegou, který jinak bydlí v protějším pokoji a vyrazil na snídani, která by mohla být opomenuta nebýt dvou maličkostí. Jednak pochopil, jak se jí ta divně páchnoucí japonská břečka (viděl názornou ukázku) a tak to brzy zkusí, třeba to chutná lépe než voní a druhak viděl přesně opačný postup. Japonský spoluhotelník se ládoval francouzským toastem, ovesnou kaší ve formě břečky a vaječnou plackou. Zvláštní kombinace, ale nešť, výběr, ze kterého by Jouda namíchal deset různých geniálních chodů tu prostě nemají. Ale japonský kolega to pojal po svém. V misce s kaší plaval nahoře placatý vaječný hamburger a při okraji se povalovaly dva francouzské toasty, které si krájel příborem, připichoval k vejci a máčel v kaši, jako by jedl svíčkovou. Jouda se chtěl začít alespoň v duchu smát, když mu asi během půl vteřiny došlo, že vypadá zhruba stejně, ne-li hůř, když pojídá něco dálněvýchodního sám. Popřál tedy vduchu Žaponci dobrou chuť a dal se na pracovní cestu sám.
Trošku mimo mísu, ale takhle dopadl náš Ford. Schválně, nakolik by to ocenil Pilot ;)
Poslední dny začalo lehce přituhovat a ranní teploty sotvakdy přelezou 10 stupňů, navíc auto schované ve stínu vykazuje známky setkání s ranním mrazíkem, takže Jouda vzal za vděk vyhřívání sedadla alespoň do té doby, než se za půl míle zahřál motor natolik, aby mohl začít topný proces. Sice měl po chvíli pocit hamburgerové placky a chtěl otočit, ale ještě pár vteřin to vydržel, než našel knoflík, který ovládá teplotu klimatizace.
Fordy můžou být dobrá auta (což tedy tak úplně nejsou), ale co se týče ovládání, nezapře se v nich odkaz národa, který vyvinul a provozoval raketoplány. Všechny ovládací prvky jsou geometricky rozmístěny po palubní desce, ale bez jediné možnosti se k nim dostat poslepu. Buď jich je jen pár pohromadě, ale jsou v místě kde na ně není vidět a nahmatat je a v paměti si vybavit co dělá ten třetí zleva (je-li to vůbec třetí, takže radši ještě jednou přepočítat) je výkon hodný rainmana a nebo jsou sice na očích, ale pak jsou seřazeny do mřížky 10x6 na středním panelu a bez dlouhého hledání je člověk bez šance. A najde-li, nemá vyhráno a musí ještě kontrolovat displej, aby viděl, jestli a jak se akce provedla. Opravdu, hledat za plného provozu tlačítka ventilátoru větrání a pak koukat na displeji, na kterém jsou stupni je jen pro osoby s řádnou obsesí.
V práci Jouda zrekvíroval koloběžku, neboť ho neustálé chození po tak rozlehlém prostoru (společnost sídlí v jednopatrovém domku o rozloze 3000 m2) unavovalo a zpomalovalo. Nyní jeho produktivita stoupla o celé 3,2% neboť jeho přesuny na cigáro, záchod i do kuchyňky a zpět jsou daleko rychlejší, byť musí cestou dávat pozor na pomalé chodce.
Kolobrnda, co se stala Joudovi optimalizačním nástrojem...
Odpoledne se mu naskytla možnost jet do sanfranciské akademie věd na nějaký edukativně zábavný večírek, ale jelikož plánoval končit někdy po šesté, cesta trvá minimálně hodinu, a akce začíná právě v šest, pochopil, že nemá šanci a raději jel zpět domů, tentkráte s nouzovým pasažérem, který v úterý přiletěl z Prahy. Celkově je to tedy pátý čech za týden, co tu potkal a další dva jsou už skoro na cestě a dorazí příští týden, takže se to tu Jouduvi zdá tak trošku jako cestovka. Výborně, mí medvědi, máme ještě šanci.
Po návratu na hotel se Jouda rozhodl, že se popere s praním. Na hotelu se nachází prádelna amerického typu, za pár drobných mincí se může člověk svléci do trenek i méně, hodit věci do bubnu a po hodině a půl sledování uhrančivého točení bubnů odejít jako nový člověk s novým pytlem nových oděvů. Jouda tedy naplnil svůj pytel vším co mu přišlo pod ruku a odešel do prádelny, kde si koupil za čtyři čtvrťáky krabičku s práškem a koukal, kam by jej vysypal. U praček s horním plněním a šroubem psali, že se prášek sype rovnou dovnitř. A protože Jouda není žádný jouda, vybral si pračku s předním plněním a normálním bubnem, vysypal do ní prášek a oblečení z pytle. Přišlo mu divné, že v návodu k použití stojí, že je vhodné před praním vybrat sítko na chuchvalce u dveří, ale budiž. Divnější mu přišlo zjištění, že sítko není nijak utěsněno a průduch vede ven. Po bližším ohledání pračky zjistil, že má co dočinění se sušičkou a tak sebral oblečení, vybral dlaní prášek a naházel vše do předpotopních praček se šroubem a vrchním plněním. Zavřel víkoa vidouc, že nemá prakticky žádné drobné, šel si rozměnit dolar na recepci. Po té se už jen jal házet dolar padesát dovnitř, raduje se, že mu ještě něco zbyde. Po vhození třetí finální mince ale nezačalo kýženě očekávané praní, zato se na displeji pračky objevila číslice .75. Jouda chvíli přemýšlel a pak mu došlo, že do dolaru padesát nejsou tři čtvrťáky alébřž šest, což mu poněkud nabouralo jeho vysokoškolskou matematiku.
Aby bylo jasno, Jouda maturoval z matematiky, studoval informatiku, několik let měl k ní i matematiku a když na to přijde, derivuje i ze spaní a s nejedním integrálem je schopen se dodneška porvat. Ale čím je rovnice jednodušší a čísla v ní nižší, tím více Jouda potřebuje kapesního počítacího přístroje, takzvané kalkulačky. Takže nechal prádlo prádlem a šel si rozměnit další dolar s rudými lícemi, protože chtěl rovnou drobné i na sušičku. Doházel zbytek, odhadl teplotu (cold, warm, more warm, hot), zmáčkl tlačítko start a praní se započalo. Po bohapustě proflákané půlhodině se vrátil a rozhodl se prádlo vložit do sušičky. Takticky zvolil jinou, než tu od prášku, naházel prádlo, vybral sítko, zavřel dvířka a zjistil, že mu zůstal jenpět čtvrťáků z šesti potřebných. Pohled do peněženky odhalil důl, ve kterém narazili na hlínu a tak odešel žebrat o dva doláče za umírajícím kolegou (jeden na drobné a druhý na colu z automatu aby to tu přežil). A šel potřetí na recepci pro drobné. V tu chvíli byl rád, že v okolí není jediný výherní automat (zaplať panbů, že Kalifornie je v řadě zemí, kde je hazard zakázán), jinak by si připadal jako sociální asociál. Naházel potřebný zbytek do forbesu sušičky a s odhadem jedné hodiny se šel věnovat lepší činnosti skypovací. Pak už jen vybral prádlo, rověsil po topení co netopí, křesle, židli, stole, stolku, lampě, skříni, věci co vypadá jak rybářská stolička a dalších pomůckách, aby doschl zbytek a šel znaven spát.
Tak dobrou noc, pokud spíte. ;)
1 komentář: