A byl večer a bylo jitro, den devátý. Jouda otevřel dopoledne oči a viděl, že je to dobré. Toho dne však neměli Jouda s kolegou naplánováno žádné rozverné dobrodružství, neboť jednak byl kolega stále ještě churav a jednak Jouda už zatoužil po dni klidu, kdy se mu nic nestane, nebude muset jít tu znechuceně tu zklamaně na cigáro někam bokem, nebude se muset ničemu divit ba ani nebude muset nic prozkoumávat.
Ke snídani, na kterou dorazil s naprosto běžným zpožděním si dal naprosto obyčejné jídlo tak jako jiné dny a vystříhal se všem pokusům a objevům (cítí, že výroba waflí má v sobě dramatický potenciál a tak si ji raději nechá až na příští týden). Po snídani se Jouda cítíl ještě na jednoho prachobyčejného šlofíka, takže když se ujistil, že na dveřích mu stále vysí typizovaná cedulka Do not disturb, uvelebil se ve své nadrozměrné posteli, obklopil se čtyřmi polštáři, zapnul topení, znovu se uvelebil a obklopil a na hodinku si zdříml. Pak se věnoval skypu a prováděním kontaktáže s tou částí světa, která byla ještě vzůru a chystala se spát.
To Joudovi vydrželo ještě několik následujících hodin a opravdu si pochvaloval zabudovanou přední kameru v jeho mobilním telefonu, stejně jako velmi pohodlná sluchátka. Celou idylu narušilo někdy navečer zjištění, že má hlad a rozpomněl se, že poslední pochutiny přijal někdy dopoledne. Pohled do lednice odhalil postarší pomeranč, který Jouda plastovým nožíkem rozpižlal, aby se dostal k tomu dobrému, co v pomerančích bývá a měl dost sil na taktickou poradu se svým žaludkem co jako dál.
Rozhodl se pro nákup a zjistiv, že mu vyskočil kamínek z jeho oblíbeného a zároveň jediného zapalovače, vydal se na nákup. V obchodě naprosto normálně koupil jakousi podivnou chlazenou večeři do mikrovlnky - maso a brambory (sic!) a to v úhrnu za 9 dolarů s tím, že maso mu vydrží na třikrát (brambory želbohu ne, jak po nich Jouda prahne, bude se muset napříště zasytit bagetou) a cigarety. Na hotelu zjistil, že stále ještě nemá zapalovač, pro který původně jel a tak s rostoucím absťákem vyrazil do terénu směr za nosem. Dojel do míst, kde se nacházely další obchody. Zde si dovolím malou odbočku - celá ulice, na které Jouda bydlí, je na míle oběma směry poseta obchody a restauracemi a službami a bufety a bankami a poštami a obchody a restauracemi a obchody a obchody - zdá se, že lid domorodý tráví svůj volný čas nejraději obchodováním od čehož si odpočine pouze konzumací pokrmů v restauracích.
Tak tedy Jouda přijel k jednomu z obchodních hnízd. Vystoupil a zříc FedEx, zkusil štěstíčko, zda-li tu nebudou mít pohledy, které by mohl poslat. Prohledal to celé, ba i do míst zapovězených nakoukl, našel tu prodávat veškerý možný sortiment listovně-balíkovského typu, ba i příslušenství k počítačům jako myši a flashky, ale o pohled nezavadil. Hodil tedy nazlobený pohled č. 5 na pohlednou obsluhu a rozloučil se.
Vyšel ven a zahlédl diskontní prodejnu s botami. Řekl si, že nahlédne aby věděl jak žije nuzný americký lid v období krize a za vlády prvního keňského prezidenta. Místo bylo zaplněno zbožím za nízké ceny, které bylo rozvěšeno po stojanech, rozloženo po policích, zemi, židlích a některé kousky by snad i ledabyle levitovaly ve vzduchu, kdyby je tam někdo pohodil. Náhodně seřazená konfekce se dělila pouze do dvou úrovní - kam to patří (na nohy, na ruce, na hlavu) a jak je to velké, zbytek byl podřízen druhému termodynamickému zákonu. Jouda ze zvědavosti pár kusů prošel, ba i na botky se podíval a vcelku jej vyděsilo, že běžná mužská velikost končila na úrovni XXXXXXL (6X) a následovala řada se značením Big Men. Na druhé straně obchodu se nacházel výprodej nádobí, dětských plen, koberců a dalších běžných produktů prodávaných v oděvech. Mezi regály se proplétaly řady afroameričanů, indoameričanů, mexikoameričanů a ameroameričanů.
Univerzální velikost XXXXXXL. V případě nouze lze použít i jako padák.
Za mikinama začíná oddělení pánví
Jouda opustil budovu a hned vedle zahlédl ještě lepší obchod, o kterém byl přesvědčen, že tam by zapalovače mohli mít. Obchod nesl hrdý název Dolar Tree a vše v něm bylo za babku. Tedy za dolar. Jouda sice našel balení tří zapalovačů hned za pokladnami, poctivá čína za dolar, což je vcelku racionální cena, ale neodolal pokušení a rozhodl se obchod prozkoumat do hloubky.
V tu chvíli si coby nuzný ... (vlastně ani neví co vlastně je) připadal jako vyšší kasta, což se snažil dát najevo a vyžadoval od místních indoameričanů, aby jej oslovali sáhibe či efendi, ale jeho snaha o nastolení pořádku a hierarchie se nesetkala ani s minimálním úspěchem. Tak se tedy dál proplétal uličkami a místními nedotknutelnými a objevoval co vše se dá pořídit za dolar. Došel i do části s potravinami a očákávaje klasickou fintu provozovanou u nás, začal kontrolovat datum spotřeby a zjistil, že všechny věci, na které sáhl byly ještě v pořádku, s expirací někdy do čtvrt roku. Přesto nesebral odvahu si něco chutného pořídit, zvláště když si uvědomil, že jeho oblíbená krabička s živočišným uhlím zůstala v Ostravě a američané zatím žíhání živočišných zbytků nepropadli. Vydal se na cestu zpět a jestli měl pocit, že v předchozím diskontu byl pouhoupouhý bordel, zde se teprve ukázala vynalézavost národů, jejichž největším výdobytkem civilizace je opičí trh. Doslova všechno bylo všude a Jouda měl ten pocit, že lidé tam kupují jen proto aby koupili, protože v podstatě brali vše, co se jim zachytilo tu o rukáv, tu o záhyb roucha, tu do toho šlápli. U pokladny se pak oklepali, pokladní spočítal počet kusů spadnuvších na zem, vyinkasoval rovnaký počet dolarových bankovek a šťastný indoameričan si odnášel bohatý nákup věcí, které sice nechtěl a nepotřeboval, ale za to mohl venku na parkovišti rozbalit bazar a zahájit směnný obchod.
A to půrko za dolar. Jen si ho někde najít...
Jouda tedy vyplázl dolar za zapalovače, vybalil jeden, zapálil si a vrátil se do normálu a přešly jej choutky na roupy. Nasedl do vozu a odcestoval směr hotel, aby naprosto běžným způsobem povečeřel, normálně u toho umazal vše co bylo po ruce a s vínem v ruce sepsal své páteční příhody, které napsoto obyčejným způsobem zveřejnil na internetu.
Jouda byl prostě jednou Regular Everyday Normal Guy.
Nothing special about me, motherfucker!
Žádné komentáře:
Okomentovat