Den pátý, Joudovo blízké setkání nejen s policií

Úterý, 11. ledna 2012 

Věřte nevěřte tomu, ale s Joudou to jde z kopce. Začal chodit brzo spát a dokonce i časně vstává, což je neklamný příznak toho, že začíná upadat do stereotypu. I přesto se mu neustále dějí roztodivné příhody, o které se s vámi rád podělí, však posuďte sami.

Jouda započal druhý den pěkně zostra, tím že si dal k snídani čínskou polévku pálivé chuti. Rovněž kvitoval že podivné placky z mletého masa byly nahrazeny párky. Obsah párků velmi připomínal obsah oněch placek, ale i pouhou změnu tvaru podávané pochutiny hodnotil Jouda velmi kladně, jako příjemné zpestření. Po příjezdu do práce navíc ještě objevil druhé snídací centrum – kuchyňka byla zavalena pečivem, másly, plechovkami s pitím a koši s ovocem. S plným žaludkem se na to jouda díval smutně jak alík na páté vepřové koleno a tak se raději odebral věnovat výdělečné činnosti pro svého hamburgerodárce. Nebýt návštěvy řecké restaurace, kde si Jouda dal musaku, ve které byl, považte, i brambor, začínal by pochybovat o rovnováze ve vesmíru a historické úloze komunistické strany dobrého jídla v boji o lepší zítřky. Jouda by nikdy netušil, že to budou zrovna řekové, kdo mu vytrhne trn z paty a díky nim pocítí radosti a krásy staré Evropy. Se slzou v oku si Jouda pochutnával na této dobrotě, ale jako správný Jidáš už po očku pokukoval přes ulici, kde stála restaurace japonského typu, kterou si dal za cíl v dohledné době navštívit.

Zbytek dne strávil Jouda prací, až ho to prostě přestalo v k večeru bavit a chtěl se jít bavit. Ne tak jeho kolega, který podlehl kouzlu meetingů a rozhodl se, že ještě nějakou tu hodinku pobude a poklabosí se svými indickočínskými druhy ve zbrani. Jouda si tedy sebral svých pět švestek odrůd Lenovo a Samsung a rozhodl se prozkoumávat okolí. A kam jinam zamířit v Horském Pohledu, než rovnou do míst, kam všichni chtějí, kam každý rok míří neskutečné zástupy poutníků a kam by se měl každý alespoň jednou v životě podívat. Jak asi tušíte, Joudovou Mekkou se stal Googleplex. Nasednul do auta a popojel těch pár ulic až do míst, kde se z trávníku tyčila nesmělá cedule s barevným logem a za ní se tyčil celý kampus, který, i přes večerní čas voněl usilovnou prací, protože správný googlák pracuje i když spí. Jelikož Google nemá žádné návštěvnické centrum ani muzeum, prošel se Jouda jen tak po kampusu, aby nasál atmosféry a ukázal jakémusi zbloudilému běžci cestu ke Google Store. Zřejmě nějaký newcomer. Procházka ve tmě Joudovi moc dlouho nevydržela a tak se vydal zpět, že zatím pojede na hotel, kde se bude věnovat nějaké bohulibé činnosti, jakou je například psaní těchto poznámek.

Vjezd na dálnici se ukázal jako příliš optimistický záměr, protože dálnice v tu chvíli připomínala spíš frontu na banány a Jouda má za to, že zahlédl i nějaké noční fronťáky. Cesta ho jak se patří nebavila a tak se rozhodl, že sjede o jeden sjezd dříve a k hotelu se dostane sice oklikou, zato několikanásobně rychleji. Odbočit v takovémto provozu do pravého pruhu a přiblížit se tak ke kýženému sjezdu se ukázalo jako poněkud obtížnější úkol a jak tak nějak koukal Jouda doprava, jestli už je jako víc volno, tak tak nějak zastavil bez vlastního přičinění. Ani se nemusel otáčet zpět, aby mu došlo, že to nebylo jen tak a je vysoce pravděpodobné, že ono zastavení bylo způsobeno interakcí s vozidlem motorového typu, jehož vektor byl, byť rovnoběžný, rozhodně menší. V rámci paniky zapnul warningy a jal se směřovat k odstavnému pruhu, kde mu cestu klestil domorodý dopravní prostředek poškozeného. Pánové vystoupili, slovo dalo slovo a po Joudovi místní občan požadoval Vehicle registration, o čemž Jouda absolutně netušil co to je a k čemu je to dobré a tak v dobré náladě prohlásil, že to, ať je to co je to, u sebe to nemá. Tento fakt poškozeného poněkud zneklidnil a začal se po Joudovi domáhat řidičského oprávnění, že si z něj opíše údaje do hlášení pro pojišťovnu. Na kartu evropského řidičáku domorodec čuměl jak tele na eurovyhlášku o nových vratech a Joudou nabídnutá papírová brožurka ve francouzském a českém jazyce coby mezinárodní řidičák mu na klidu nepřidala. Začal něco vykřikovat o tom, že raději zavolá policii, když Jouda nemá ani papíry od auta ani papíry od řídící hlavy, což mu Jouda jenom schvaloval. Rovněž vykřikoval o tom, že si zavolá ambulanci, neb ho bolí krk, což se ale ukázalo být pouhým zastrašováním. Celé to se Joudovi zdálo jako poněkud přehnané, protože po prvním ohledání obou vozů si nevšiml jediného problému, snad jen trošku poškrábaného nárazníku a ohnuté značky.

Po chvíli štrachání ve voze našel Jouda jakýsi papír, který domorodce částečně uklidnil a přestal Joudu považovat na nebezpečného zloděje aut, ale za pouhého nebezpečného pitomce, což stvrdil tím že mu podal ruku a představil se. Do půl hodiny přijela policie a Jouda se začal těšit na pořádný zákrok. Ruce na kapotu, rozkročit, prohmatat rozkrok, jestli Jouda neskrývá v trenýrkách minomet a další podobné libůstky všedního dne. Místo toho jej archetypiální policistka (černé vlasy do culíku, postava muže) vyzvala ať zůstane sedět ve voze, což Jouda učinil s radostí, protože jednak se mu nechtělo zmatkovat v provozu, který se mezitím rozjel, neboť zácpa zmizela a jednak mu bylo venku zima. Když policistka uviděla mezinárodní řidičák s nápisem Česká republika, zasvítily jí oči a prohlásila Jé, Czech Republic, načež si nechala první slovo vyhláskovat do zápisu. Po menším zdržení, jelikož musela volat do půjčovny, jestli ten vůz Jouda nakonec přece jenom neukradl, když neměl papír o půjčení u sebe, si nechala podat vysvětlit jak se věci semely z Joudova pohledu, což jí určitě muselo připadat zajímavé, protože se Jouda celou dobu tvářil, jako by u toho nebyl, což byla částečná pravda. Po zapsání do protokolu obdržel Jouda kartičku s jejím číslem (služebním...) a číslem protokolu, aby danou věc ohlásil v půjčovně. Pak byl propuštěn, celá policejní akce trvala sotva půlhodiny. Místo činu opouštěl veskrze opatrně a raději odbočil na první křižovatce naprosto nesmyslně, jen aby se zbavil policie v patách. Finta vyšla a Jouda se vrátil na hotel, kde na něj čekala zpráva na soukromém telefonu, že by kolega chtěl vyzvednout a tak Jouda nelenil, dal si cigáro a vyrazil zachránit kolegu.

Po příjezdu zpět provedl důkladnější kontrolu vozidla, aby si všimnul, že krom promáčklé značky je rovněž promáčklý nárazník, blatník to vzal trošku víc ven a světlo už není tam co bývalo, byť stále ještě chrabře svítí a to dokonce víceméně kýženým směrem. To budou mít v půjčovně zase jednou radost.

Jo, řidič, ten tvrdej chleba má.