Den čtvrtý, Jouda se připojuje

Pondělí, 9. ledna 2012

Milé děti. Strýček Jouda si zase otevře lahváče a poví vám další příběh, tentokráte o toḿ, kterak přišel prvně na místo výkonu trestu zaměstnání. Všechna legrace jednou končí, žádný strom neroste do nebe a žádné pivo není bezedné a tak i nadešel slavný den pondělní a Jouda s kolegou vyrazili do vedlejšího města zvaného Mountain View (ano, to je ta díra, kde sídlí pan Google se svým doprovodem, ale o tom až někdy jindy), aby se tam seznámili se svými vdálenými, takzaně "nastranními" (z anglického on-site), kolegy. V takto slavný den si chtěli přivstat, oholit se, umýt a zasypat a tak ještě za tmy provedli všechny tyto obřadné činnosti a lehce posnídali. U snídaně narazili na párek kolegů z pražské pobočky, kteří se k Joudovi hlásili, neboť se včera s oběma (ale postupně s každým zvlášť) potkal v hotelové posilovně, nevěda ještě, co je to za ptáčky.

Kolega pózuje u loga naší společnosti ;)

Příjezd do práce byl poklidný a oba pocestní byli vpuštěni do budovy a přivítání svým indickým vůdcem, který se z nějakého důvodu jmenuje EVR ("jméno" anonymizováno ;) ). Může se to zdát divné, ale vícero indických přátel má místo jména zkratku a tak si člověk může občas připadat jako na veletrhu vojenské techniky. Ten je provedl po základně, ukázal jim i záchodky a nezapomněl zdůraznit kde jsou sprchy. Jako by tím snad chtěl něco naznačit, což ale Jouda nechápal, neboť se ráno umyl a zasypal, vzal si čisté ponožky a vůbec. Po usazení do kóje začal Jouda zápolit s připojením k internetu, což je na místě, kde se celý internet v podstatě provozuje, poněkud na pováženou. Zápolení mu vydrželo do večerních hodin, ale nezabránilo v tom, aby si nestáhl a nemusel přečíst všech 400 emailů, které na něj už od pátku čekaly.

Joudovi by tato internetová epizoda ani tak moc nevadila, kdyby náhodou neměli podobné problémy na hotelu - internet je tam tak pomalý, že i Usain Bolt na youtube vypadá, jako by běžel maraton. Když si na toto kolega postěžoval v práci, dostal k dispozici 3G zařízení s wifi, že jej mohou použít s tím, že 4G zařízení jim dodají až za pár dnů. Nastala fáze radostného očekávání, která ale byla vystřídána klasickou fází zklamání - to když Jouda zařízení zapnul a zjistil, že z těžce použitelných 40 kB/s se rázem díky moderní technice dostali hluboko pod hranici modemu a ani nedokázal změřit rychlost tohoto připojení, protože jej přestalo po 10 minutách bavit čekat na načtení stránky měřící rychlost připojení.

Auta mívají roztodivné značky...

Po deváté hodině se začaly trousit i zbylí kolegové, kteří, vesměs indického či čínského původu, byli zvědavi na bledé tváře a zvědavě je okukovali, tahali za vousy a házeli oříšky. Aby bylo učiněno zadost zdvořilostem, s každým porozprávěli na téma kdy, jak a kudy přiletěli, jak hezké počasí panuje na místě, kde už všude o víkendu byli, kam až  všude se ještě chtějí podívat. S každým dalším příchozím se ovšem sdílnost Joudy snižovala, přestával opakovat vtípky a začala v něm prvně v životě klíčit touha svolat mítink a vodprezentovat to v pavrpointu, vole. Poslední příchozí tedy spíš schytali jen uštěpačné odpovědi ano a ne, což určitě nezanechalo ten nejlepší dojem, zvláště proto, že málokterá otázka byla tak přímočará a tento druh odpovědi přímo očekávala.

Na oběd zatoužila skupina jít někam mimo dosah americké "kuchyně" a kdyby to mělo znamenat měsíční výpravu za praženými mravenci a kořínky do nitra jihoamerického pralece, Jouda by ani chvíli neváhal, neboť všechno je lepší než hamburger s hranolkama. Využili tedy nabídky od indického kolegy, že jim ukáže kde se dá najíst. Nejprve měli jet jejich vozem, s tím, že když je z půjčovny, uričtě bude čištší. Po tomto vtipu nakonec vyrazili jeho vozem, vozem indickým. Po nastartování se z rádia začala linout jakási rozjásaná indická melodie, která ale byla prudkým pohybem utnuta dříve, než se Jouda stihl roztančit. Škoda, není lepšího způsobu, jak někoho poznat, než si poslechnout co poslouchá za hudbu. Zato indický kolega si totéž nemyslel a i přes jeho sytě hnědou koži bylo vidět, jak se červená. Během cesty měl Jouda dost času se rozhlížet po voze a v tu chvíli pochopil i narážku na čistý vůz z půjčovny, protože ten, kterým cestoval upomínal svým stavem spíše pojízdný slum z předměstí Dílí, než vůz člověka z vyšší střední kasty třídy.

Vůz zastavil před čínskou restaurací a Jouda při vystupování zkontroloval, jestli ta podivná černá hmota, která celou cestu tvořila vrstvu mezi jeho kalhotami a sedadlem, zůstala na svém místě, nebo si ji bere s sebou do restaurace. Nevím jaká je mezinárodní situace a jaký vztah tyto dvě země spolu mají, ale indický kolega odmítl čínské jídlo a vlastně jen tak čekal, až dojíme, aby nás zavezl zpět, dokonce nás i pozval, za což mu patří rozhodně veřený dík. Při návratu z oběda jsme si Jouda dal lekci indického řízení vozidla a jal se pracovat až do šesté hodiny, což jej natolik znavilo, že se mu už vůbec večer ničeho nechtělo a jen tak tak sepsal předchozí příspěvek.

A protože jde, milé děti, dnes Jouda také spát, aby vám mohl zítra povědět o tom, jaká hezká dobrodružství zažil, musí se s vámi rozloučit. A určitě se budete mít na co těšit, ve vyprávění bude tentokráte vystupovat i další postava, říkejme jí dálniční policistka.

Dobrou noc a hezké ráno :)