Den osmý, Jouda páteční

Pátek 13. ledna

Pojďte dál, tady si odložte a posaďte se. Dáte si kafe nebo čaj? Jouda za chvíli začne rozprávět. Nastal den páteční a pro Joudu poslední pracovní den tohoto týdne. Na snídani se Jouda konečně odhodlal dát si pochoutḱu, kterou se s oblibou cpou místní žaponští spoluobyvatelé a která tak vyzývavě páchne. Nabral si tedy zkušeným pohybem něco rýže do misky, zalil nevábnou hmotou a jako by měl šikmé oči už od narození, přibalil si na cestu i balení mořských řas. K tomu samozřejmě přiložil na samostatný talíř i něco konvenční stravy pro případ ztroskotání. Rozbalil balení řas, řasy vložil do tekutého sajrajtu s rýží a vida jakýsi pytlík s japonskými nápisy a čímsi sypkým uvnitř, domníval se, že se jedná o chutné cizokrajné koření, tak jej už už natrhoval, že si jej vysype do snídaňové hmoty, když si povšimnul drobného anglického nápisu Do Not Eat. Zhruba ve stejnou chvíli k němu přiskočila i drobná žena orientálního původu, která na místě konala službu a hlídala aby blyo všech snídaňových komponentů dostatek a křikla na něj že se to nejí. Jasně pytlík pohlcující vlhkost. Na druhou stranu tak Jouda přišel o jistě poutavou historku z nemocničního prostředí.

 

Joudova konvenční snídaně. Divný masový placek, zbytky vaječného placku a v rohu čínská polífka De Luxe.

Rozmočil tedy řasy v hmotě, chopil se statečně lžíce, přestal dýchat nosem aby eliminoval možnost nasátí specifického zápachu a okusil. Kupodivu to chutnalo naprosto stejně jako vonělo a chutnalo, tedy odporně. Navíc se v tom válely na kostičky nakrájené kousky nakéhosi sýra, které tomu dodávaly další rozměr odpornosti. Zakousl se do řas a pochopil, proč si je tam ostatní dávají. Jejich slanost a pachuť rybiny totiž spolehlivě přebíjí nechuť oné tekuté hmoty. Další ukázka toho, jak je japonský národ perverzní. Tam se bude muset Jouda opravdu někdy v životě podívat.

Po snídani nasedl Jouda do vozu a jelikož se mu odvčerejška zasekl palubní počítač na nápisu FUEL LEVEL LOW a už nešel nikam přepnout a z hlášení "48 km to E" se vyklubala odhadovaná dojezdnost, spočítal si, že při průměrné spořebě 13 l/100 km po městě má v nádrži už jen něco kolem 5 litrů a tak začal uvažovat, že by nebylo od věci trošku ovsa dokoupit. Nebyl si však jistý kolik, protože pořád ještě nevolal do půjčovny, aby jim oznámil onu neradostnou novinu a nevěděl, jestli to tedy má vůbec nějaký smysl do toho auta ještě vůbec něco investovat. Nakonec to osud vyřešil za něj, protože cestou do práce pumpu nenašel a tak se jen modlil, aby to dojelo, protože odhadovaná spotřeba byla spíše náhodně vyvěštěná ze sedliny v nádrži a čísla klesala rychleji než naskakovala na počitadle ujeté vzdálenosti.

V práci Jouda prošel svou obvyklou ranní stovku emailů a rozhodl se, že by bylo vhodné se ozvat půjčovně. Odkud ale volat, aby ho to nestálo majlant jako v případě, že by volal z mobilu. Nakonec si opsal všechny potřebné údaje na papírek a zašil se v nejbližší zasedačce, kde se mu po chvíli operování se zabudovaným telefonem podařilo dovolat zpátky do vlastní firmy na recepci. I jeho všechny další pokusy končili recepcí Vendava a tak nakonec bral jako vysvobození okamžik, když jej přišla vyhodit indická spolukolegyně, že tam má meeting. Pak si uvědomil, že by stačilo dobít pár dolarů na Google telefon a volat odtamtud až zjistil, že má Google volání v rámci USA zdarma. Asi na šestnáctý pokus se mu podařilo správně vytočit číslo (650)616-3000 ext:LOCAL a po dvou minutách vyzvánění to Jouda pro tentokrát vzdal. "Však přijde den", jak s oblibou říkali budoucí němečtí váleční zločinci.

Po nějaké té hodině se pokusil o hovor na půjčovnu s pořadovým číslem dvě. Po minutě zvonění to vzala jakási žena a Jouda jí nastínil svůj problém. Žena se zalekla a prohlásila na férovku, že neví co s tím, ale že Joudu přepojí. Jouda tentokrát čekal déle a nudu nezahnala ani jakási protivná melodie, která se v 15 sekundové smyčce neustále opakovala. Buď to běžně opravdu trvá jen pár vteřin a tak by se dalo říct, že měl Jouda smůlu a nebo by měla společnost pouvažovat o nějakém delším samplu, třeba takový hodinový záznam nějakého koncertu by mohl být tak akorát.

Po několika minutách to zvedla jiná žena a ohlásila se jako pracovnice pojišťovny. Joudu napadlo, že věci dostaly rychlý spád, ale po chvíli komunikace se ženou pochopil v okamžiku, kdy po něm chtěla jakési číslo pojistné události, které Jouda samozřejmě neměl, že byl přepojen příliš předčasně a ženě situaci vysvětlil. Jouda doslova slyšel, jak žena na druhém konci drátu obrátila oči v sloup. Po tom co se Joudy zeptala u které půjčovny to auto půjčil, přepojila Joudu od ďábla zpět k čertu. Tentokrát to vzal jakýsi mladík a i on se po prvních pár Joudových větách zalekl nastalé situace, zakoktal, že neví co s tím, že to nikdy nedělal a že si vezme někoho na pomoc. Za minutu se na třetí lince ohlásila ještě nějaká jeho kolegyně, která byla o poznání zkušenější, mladík na druhém konci linky nás představil a tiše se odporoučel zase zpět, hrát karty či jinak konstruktivně trávit páteční odpoledne.

Po drobných zmatcích o jaké auto se jedná (Jouda neměl po ruce číslo smlouvy, sotva našel číslo rezervace a rogistrační značku vozu), na koho to auto bylo půjčené, kdo volá, kdo v tu chvíli řídil a kdo byl autorizovaný driver (ovladač?), podrobila milá slečna Joudu výslechu, jehož výsledek ji nemohl ani v nejmenším uspokojit:

- "Kde se to stalo?"

- "Nevím." Jouda jel po dálnici podle navigace, někde tady v okolí

- "Do koho jste to ťuknul?"

- "Nevím." Údaje měla policie a Joudovi je nedala, snad se domnívala, že je nebude potřebovat

- "Tak když je má policie, jak se jmenoval policista, který situaci řešil?"

- "Nevím." Mám jeho číslo, na to jste se už ptali, snad to mají spárováno 1:1...

Po deseti minutách slečna jen vzdychla, zakoulela očima až to v sluchátku zachrastilo a poděkovala s tím, že Joudovi do 10 pracovních dnů přijde poštou nějaký dokument. Když Jouda naznačil, že do 10 pracovních dní bude už dávno doma za louží, slečna odvětila, že dokument přijde k němu domů a Jouda jen marně vzpomínal, kterou ze svých adres při půjčování uvedl a zda-li vůbec nějakou. Po té začal googlí telefon podivně zkreslovat zvuk (asi se zhroršilo spojení) a tak když ani napotřetí neporozumněl co po něm slečna ještě chce a co bude následovat, omezil se na vašutovské Yeah, které neustále opakoval ve chvílích ticha, kdy mu přišlo, že by měl něco říct a když telefon zmlkl nadobro, rozloučil se prostým Bye a zavěsil.

Mohla by to být událost, která by nepříjemně poznamenala celý den, ale to by nesměl být pátek 13.

V jednu hodinu to toiž přišlo. Pizza. Zdarma. Pro všechny. A kyblík gumových žížalek. Protože je pátek 13. nebezpečný den, dali se domorodí kolegové dohromady, zakoupili nekonečné množství krabic s obrovskými pizzami a pustili si v oblasti "Všech rukou" díl Walking Dead, aby zahnali paraskevidekatriafobii. K tomu něco coly a podobných chuťovek a jouda cítil jak mu naskakují kila.

Pizza für Alles!

Joudopizza. Vrchní plátek byl poněkud podivný

Tohle chce Jouda doma!

Čumíme

Celý film ovšem Jouda nevydržel a tak se záhy odebral do pracovny, kde pokračoval ve výdělečné činnosti pro kapitalistu, až nastal večer, všichni se rozloučili a Jouda se chystal domů.

Na poslední chvíli mu ale došlo, že by tentokrát už nemusel mít takové štěstí a s necelým posledním galonem v nádrži by taky mohl zůstat viset někde na freeway nebo highway nebo jiné way, avenue nebo street. Zatočil tedy volantem na druhou stranu a nechal se dovézt až k pumpě co ji mají u práce. Našel správný stojan a jak se zkoumat ovládání. Uprostřed studia jej vyrušil jakýsi idiot, který na pumpu vjel v protisměru. Po chvíli mu to nedalo, rozhlédl se a zjistil, že takových idiotů je tu celá řada a že to možná nejsou idioti, ale pumpa je prostě obousměrná a každý si tam jezdí jak potřebuje.

Joudu navíc potěšilo, že každý stojan je vybaven terminálem na karty, takže nejsou z této činnosti diskvalifikováni ani autističtí automobilisté. Nejprve se ale před tankování musí načíst karta, což Joudovi, už se asi nedivíte, činilo problém. Nejprve kartu cpal špatnou stranou, ale pak se povedlo a jeho debetní MasterCard terminál odmítl (to je za tu dobu 3. incident s touto kartou), kreditní Visu to ale vzalo. Zatímco MC se chtěl autorizovat pinem, Visa se jej zeptala na Joudův ZIP. Avšak Jouda měl jen bundu na knoflíky, tak tam zkusil náhodný ZIP a nepochodil. Zkusil to ještě párkrát a když mu to nevzalo ani Beverly Hills 902 10, potupně odešel pro radu za ženou k pokladně. Ta se zeptala, kolik si Jouda nabere a když slyšela že plnou, nechala si jeho kartu jako zástavu.

Jouda vyjmul čerpací pistoli, navolil druh paliva tlačítkem, zasunul do bezvíčkové nádrže, zajistil spoušť a zatímco do jeho vozu proudily petrodolary, umyl si skla, aby lépe viděl. Po té co natankoval něco lehce přes 15 galonů (a to se domníval, že má 15 galonovou nádrž a ještě mu tam trošku zbylo), zaplatil za benzín 3.80 za galon a vzhledem k tomu, že má galon cca 3.8 litru, dopočítal si, že litr tu vyjde na dolar. Což je sice téměř polovina toho co u nás, ale auto zase žere téměř jednou tolik. Ale za ten pocit to stojí.

Následovala cesta domů a návštěva obchodu pro nějaké zásoby na víkend. Vida, že mají třičtvrtěkilové balení hotové zamražené "večeře pro dva" za 5 dolarů, vzal si jedno pro případ vyhladovění, k tomu jedno z místních vín, nějaké drobnosti a vydal se k pokladně. U ní želbohu nestál žáden nacpavač, což Joudu zklamalo, ale než se rozkoukal, tak mu pytlík plnila sama pokladní. Zaplatil nehezkou částku, ale když to pokladní zřela, zeptala se, jestli Jouda přeci jen nemá kartičku a že ji měl, tak mu ještě dodatečně vystavila významnou slevu a po drobné manipulaci s počítacím přístrojem za asistence dvou dalších pokladních mu i vrátila ušetřené peníze. Bankovky osobně a drobné vyjely z mašinky vedle. Hezky to tu mají na některých pokladnách zařízené - automat s válečky s drobnými a mistička pod ním. Pokladní zadá, kolik se má vydat a Joudovi v mističce přistanou drobné, které může hned obratem hodit do sklenice na dýška.

Na hotelu Jouda něco pojedl, otevřel víno a sepsal poslední dva dny, které, díky uživatelské přívětivosti Facebooku postoval natřikrát.

A to je milí přátelé pro dnešek vše, v klidu dojezte a dopijte, budete chtít zavolat taxíka? Jouda otevírá zase zítra.